Mraky myšlenekExistuje zvláštní klid v myšlence, že smrt není naším nepřítelem, ale starou známou. Seneca to vyjádřil přesně: smrt nečeká na konci, smrt byla už před námi. Před narozením jsme nebyli – a nijak nás to netrápilo. Proč by nás tedy mělo děsit, že zase nebudeme?
„Kdybyste byli slepí, neměli byste hřích. Vy však říkáte: ‚Vidíme‘, proto váš hřích zůstává.“ (J 9:41)
Slepota je požehnáním, protože nevede k soudu. Dokud přiznávám svou slepotu, zůstávám otevřený Božímu světlu. Ale jakmile řeknu: „Vidím, znám pravdu.“ — stávám se zodpovědným. A s odpovědností přichází soud.
Ciceronova doba byla světem na pokraji propasti. Římská republika, kdysi silná díky svým institucím a víře ve ctnosti, se rozkládala pod tíhou korupce, osobních ambicí a hrubé síly. Ciceron, muž hluboce věřící v ideály republiky, však odmítal přijmout, že svět, který znal, už neexistuje.
Občas si všimnu zvláštní věci. Když napíšu na sociální síť nějakou myšlenku pod vlivem alkoholu, má to větší úspěch než když píšu střízlivý. Ne že bych se o to nějak zvlášť snažil, ale občas mě překvapí, jak na to lidé reagují. Co je na tom tak přitažlivého? Je to jen provokace, nebo v tom vězí něco hlubšího?
Čtení Aleistera Crowleyho a jeho slavného hesla „Dělej, co ty chceš“ mě přivedlo k ostrému uvědomění: Křesťanská církev, která se hrdě chlubí svou láskou a pokorou, ve skutečnosti generuje víc pokrytectví a duchovního útlaku než jakékoliv jiné společenství.