Autor: admin

Rubriky
Mystika Spiritualita

Tikun olam a logoi: Dvě cesty k uzdravení světa

„Bůh si přál mít svět jako nádobu pro své světlo. Ale aby mohl dát člověku svobodu, nechal ji rozbít. Od té doby sbíráme střepy.“ – rabín Isaac Luria

„Každá věc má v sobě logos – tajný smysl, který ji vede zpět k Bohu. A člověk má za úkol tento smysl rozpoznat a sjednotit.“ – sv. Maximos Vyznavač

1. Dvě tradice, jedna výzva: Opravit svět

V judaismu a pravoslavném křesťanství se setkáváme se dvěma podobnými, a přitom odlišnými koncepty: tikun olam („napravení světa“) a logoi (duchovní principy věcí). Oba pojmy vyjadřují vizi světa, který je zraněný, a člověka, který má aktivní roli na jeho obnově. V obou případech je svět považován za posvátný, symbolický a smysluplný – a zároveň čekající na naplnění.

Pokračovat ve čtení „Tikun olam a logoi: Dvě cesty k uzdravení světa“
Rubriky
Zamyšlení

Manifest poutníka

Nejsem z tohoto světa,
ale chodím jím bosý, s hlavou v oblacích a rukama v prachu.

Věřím v Logos,
který šeptá mezi řádky a v tichu mezi slovy.

Pokračovat ve čtení „Manifest poutníka“
Rubriky
Spiritualita

Zamyšlení k mým 48. narozeninám

Dnes slavím 48 let života. Je to chvíle, kdy se člověk zastaví a ohlédne – nejen za tím, co prožil, ale za tím, co ho utvořilo. A já vím, že mou cestu nelze zjednodušit na jednu knihu, jedno učení nebo jednu církevní zkušenost.

Pokračovat ve čtení „Zamyšlení k mým 48. narozeninám“
Rubriky
Historie Spiritualita

Aleister Crowley a Ježíš Kristus: Smíření, nebo reinterpretace?

Aleister Crowley – pro někoho prorok nové doby, pro jiné symbol okultismu a rouhání. Jeho jméno stále vyvolává kontroverze, a není divu: sám si říkal „To Mega Therion“ (Velká Šelma) a číslo 666 používal jako své mystické označení. Vyrůstal v přísně náboženské rodině Plymouthských bratří, ale už v mládí náboženství radikálně odmítl. Křesťanství označoval za náboženství otroků a Krista za „slave-god“ – boha podrobení a potlačení vůle.

Pokračovat ve čtení „Aleister Crowley a Ježíš Kristus: Smíření, nebo reinterpretace?“
Rubriky
Filosofie

Člověk je jenom host – a to ještě nechtěný

Člověk si namlouvá, že je středem vesmíru. Myslí si, že slunce svítí, aby mu zahřálo kůži, že zvířata byla stvořena, aby mu sloužila, a že země mu patří jako dědictví. Věří, že ropa je tu proto, aby mohl jezdit autem, že obilí roste pro jeho chleba, a že celé dějiny směřují k němu – jako by byl vyvrcholením stvoření.

Pokračovat ve čtení „Člověk je jenom host – a to ještě nechtěný“
Rubriky
Mystika Spiritualita

Zamyšlení: Prázdné schránky a jiskra života

Setkal ses někdy s člověkem, který jako by neměl nic uvnitř? Žádné soucítění, žádné milosrdenství, žádný záblesk života v očích. Jen chlad, vypočítavost, tělesnost, touha po zisku, instinkt přežití. Můžeš s ním mluvit, ale máš pocit, že mluvíš do zrcadla, které neodráží nic z tebe. Jakoby mezi vámi nebyl most. Jen vzdálenost.

Pokračovat ve čtení „Zamyšlení: Prázdné schránky a jiskra života“
Rubriky
Spiritualita

Kristus a instituce: Mesiáš ruší systém

Dnes jsem četl příběh o vzkříšení Lazara. Ježíš učinil velikou věc – přivedl mrtvého zpět k životu. Myslel jsem, že takový zázrak musí otřást vírou nejen běžných lidí, ale i duchovních vůdců. A přece – právě tato událost se stala důvodem, proč se ho instituce rozhodla zabít.

Pokračovat ve čtení „Kristus a instituce: Mesiáš ruší systém“
Rubriky
Spiritualita

El Lo – Bůh, který „není“

„Lo yera’e“ – „nebude viděn“.
Tak odpovídá Hospodin Mojžíšovi na jeho prosbu: „Ukaž mi svou slávu.“ A dodává:

„Neobstojíš, když bys spatřil mou tvář, neboť člověk mě nemůže spatřit a zůstat naživu.“
(Exodus 33,20)

Tato slova odhalují jednu z nejhlubších pravd víry: Boží tvář je skrytá. Ne proto, že by byla vzdálená, ale protože přesahuje veškeré představy, obrazy a pojmy. Bůh, kterého lze vidět, pojmenovat, pochopit nebo vlastnit, není skutečný Bůh, ale jen náš výtvor.

Pokračovat ve čtení „El Lo – Bůh, který „není““
Rubriky
Mystika

Kristus – skrytý spojenec esoterika

Esoterik hledá vnitřní pravdu. Putuje za světlem, které nepřichází zvenčí, ale vyrůstá z nitra. Nezajímá ho dogma, instituce, vnější autorita – touží po přímém spojení s transcendentnem, po sjednocení s tajemstvím. A právě proto by měl v Kristu poznat spojence.

Ne toho Krista, kterého vykládají mocní. Ne Krista církevních dekretů, inkvizice nebo pastoračního marketingu. Ale Krista, který se modlil v tichu hor. Krista, který řekl: Boží království je ve vás. Krista, který roztrhl chrámovou oponu, aby už nebylo žádné „venku“ a „uvnitř“ – jen přítomnost. Jen Láska a Oheň.

Esoterici často vnímají křesťanství jako uzavřený svět institucí, zákazů a dogmat. A právem. Ale Kristus nebyl institucí. On sám stál proti náboženské moci své doby – a byl jí odmítnut. Právě tím je bratr mystikům všech časů: osamělý, tichý, přítomný v srdci, ne v systému.

Církev možná vytváří zdi. Kristus je bourá. Církev píše zákon. Kristus ho naplňuje duchem. Církev může být nositelem – ale stejně tak překážkou. Kristus zůstává – vždy tichý, vždy přítomný, vždy zářící v nitru.

A proto: Kdo hledá skutečné Světlo, měl by se Krista nebát. Měl by ho poznat. Možná je blíž, než si esoterik myslí.

Rubriky
Spiritualita Společnost

Na prahu transcendentna: Evola a křesťanství na konci cesty

Jméno Julia Evoly (1898–1974) vzbuzuje rozporuplné reakce. Pro některé je symbolem duchovní aristokracie, posledním pohanem Západu, myslitelem, který dokázal prohlédnout iluze modernity. Pro jiné je nepřijatelný kvůli své politické angažovanosti, esoterickému elitářství a nekompromisní kritice křesťanství. A přece, v závěru svého života, Evola učinil posun, který je méně známý, a přesto hluboce významný: změnu tónu ve vztahu ke křesťanství, které celý život odmítal.

Pokračovat ve čtení „Na prahu transcendentna: Evola a křesťanství na konci cesty“