„Věděl jsi to, neboť tehdy jsi se narodil, a počet tvých dnů je mnohý.“ (Jób 38,21)
Na první pohled se může zdát, že Bůh Jóbovi sarkasticky připomíná jeho malost: Snad jsi byl u stvoření světa? Ale v židovské mystice se tento výrok chápe i jako skryté volání k duši – připomenutí, že paměť duše sahá dál než paměť těla.
V kabalistickém spise Ša’ar ha-Gilgulim (Brána převtělování duší), který zaznamenal rabi Chajim Vital podle učení rabiho Jicchaka Lurii, stojí:
„Všechny duše Izraele byly stvořeny již při stvoření světa…
a jejich počet je pevně stanoven. Tyto duše přebývají v pokladu duší a vstupují do světa v každé generaci.“
(Ša’ar ha-Gilgulim, úvod 1)
Z toho plyne, že když Bůh říká: „Tehdy jsi se narodil“, může to být skutečně duchovní pravda – neboť duše byla přítomna ve vyšších světech, ještě před svým vtělením. Tento výrok je pak klíčem k pochopení preexistence a poslání, které nese každá lidská bytost.
Zásadní je také kabalistická představa, že všechny duše jsou části jediné duše Adamovy, prvního člověka. Podle učení Arizala byla Adamova duše po jeho pádu roztříštěna na nespočetné jiskry, které se následně vtělují do jednotlivých lidí. Každý z nás tedy nese část Adamova vědomí, část jeho světla – a zároveň také úkol, který s tímto údělem souvisí.
Duše tedy není individualistická entita, ale člen celku, část těla Adamova, která má najít své místo v harmonii stvoření. Když duše vstupuje do těla, zapomíná, odkud přišla, jak říká Talmud (Niddá 30b):
„Ještě před narozením se dítěti zapaluje světlo, jímž vidí od jednoho konce světa ke druhému… A je mu ukázáno vše, co má konat. Poté anděl udeří dítě po ústech a ono zapomene.“
Celý život se tak stává cestou zpět k této pravdě. Cestou, kdy se snažíme v sobě probudit paměť duše, která stále nese otisk své původní celistvosti.
A není Kristus tímto hlasem? Není on tím světlem, které – jak praví Jan – „osvěcuje každého člověka přicházejícího na svět“? (Jan 1,9)
Není On pamětí, která nás volá jménem?
„Věděl jsi to, protože tehdy jsi se narodil…“ –
Ne jako tělo, ale jako duše, jako jiskra Adamova světla, která si na Boha nikdy nepřestala vzpomínat.